Proslulá filmová detektivka Vražda v Orient expresu z roku 1974 svedla dohromady ty nejzvučnější herecké hvězdy své doby. Samotné natáčení přitom chvílemi připomínalo spíše komedii plnou absurdních situací. Režisér a jeho štáb se museli vypořádat s nečekanou krádeží drahých rekvizit, politickými proslovy o pauzách i s velmi kuriózními ranními transporty spícího představitele Hercula Poirota.
Noční jízda v pyžamu a ukradený kaviár
Albert Finney trávil natáčecí dny v obrovském vyčerpání. Každý večer totiž vystupoval v divadelním představení na londýnském West Endu a na spánek mu zbývalo jen pár hodin. Maskéři tak vymysleli originální řešení, kdy pro spícího herce každé ráno přijela sanitka a zřízenci ho v pyžamu opatrně naložili k převozu do studia. První hrubé rysy masky pětapadesátiletého detektiva pak vznikaly na tváři podřimujícího Finneyho už během jízdy autem.
Filmový štáb musel neplánovaně řešit i velkou kriminální zápletku přímo na place. Všechny luxusní potraviny určené pro natáčení opulentních scén v jídelním voze totiž někdo těsně před klapkou ukradl. Produkce urychleně vyslala asistenty do pařížských ulic, aby veškeré drahé pochoutky nakoupili uprostřed noci znovu.
Tvůrci si dali velkou práci s celkovou atmosférou, vypůjčili si fragmenty skutečných vagonů v evropských muzeích a pro záběry projíždějící soupravy využili opravdovou historickou lokomotivu.
Komunistická agitace a hvězdná sestava
Režisér nutně potřeboval přilákat hereckou elitu a vsadil na jednoduchou strategii. Podepsal smlouvu se Seanem Connerym a ostatní zvučná jména následovala během několika týdnů. Richard Widmark roli přijal vyloženě kvůli možnosti potkat se na place s takovým množstvím hollywoodských ikon.
„Chtěli jsme hlavně spolupracovat s Albertem Finneym,“ uvedla například herečka Lauren Bacall ve svých pamětech. Natáčení svedlo po čtrnácti letech znovu dohromady herce Anthonyho Perkinse a Martina Balsama, kteří se předtím potkali při tvorbě slavného hororu Psycho.
Pauzy mezi natáčením nabídly velmi netradiční pohled na filmové legendy. Herečka Vanessa Redgrave využívala každou volnou chvíli k zaníceným komunistickým projevům v jídelně štábu a pokoušela se přesvědčit dělníky ke změně jejich politického přesvědčení.
Ostatní herci ale raději poslouchali poutavé vyprávění Johna Gielguda u vedlejšího stolu. Ten na adresu kolegyně Ingrid Bergman pronesl poněkud kousavou poznámku, když o ní prohlásil, že sice točí v pěti jazycích, ale všechny ovládá jen velmi chabě.
Osudová pětiminutová scéna
Švédská hvězda Ingrid Bergman si za roli zmatené misionářky Grety Ohlsson nakonec odnesla zlatou sošku Oscara. Její herecký výkon se přitom omezil na jedinou nepřerušenou scénu v délce necelých pěti minut. Bergman tehdy žila už přes čtyřicet let ve Spojených státech a její rodná švédština získala velmi silný americký přízvuk. Pro tuto jedinou klíčovou zpověď si tak musela najmout speciálního hlasového poradce. Režisér pro ni původně plánoval mnohem výraznější roli ruské princezny, ona si ovšem prosadila drobnější postavu podivínské Švédky.
Závěrečné rozuzlení případu představovalo pro celou produkci opravdovou noční můru. Definitivní verdikt filmového detektiva zabral ve scénáři celých osm stran a před kamerou trval téměř třicet minut. Filmaři museli tuto část opakovat nesčetněkrát, stísněný prostor jídelního vozu zkrátka znemožňoval současné nasvícení všech potřebných úhlů. Ostatní herci celé hodiny nehybně seděli na svých místech a udržovali naprostou kontinuitu póz pro dokonalý výsledek celého finále.
Poslední veřejné vystoupení slavné spisovatelky
Autorka předlohy Agatha Christie se zpočátku rezolutně zdráhala prodat práva na další adaptace svých knih, protože ji předchozí filmová zpracování silně zklamala. K udělení souhlasu ji musel přesvědčit až vlivný lord Louis Mountbatten. Z konečného výsledku byla zjevně potěšena a jedinou drobnou výtku směřovala k málo výraznému kníru hlavního hrdiny. Námět k tomuto strhujícímu příběhu jí mimochodem poskytl skutečný únos dítěte slavného amerického letce Charlese Lindbergha.
Premiéra filmu proběhla na podzim roku 1974 za účasti královny Alžběty II. Čtyřiaosmdesátiletá spisovatelka se tehdy objevila na podobně velké společenské události vůbec naposledy. Orient expres představoval silnou součást jejího života, jelikož sama zažila situaci, kdy legendární spoj uvázl v roce 1929 v obrovské sněhové závěji sto třicet kilometrů od Istanbulu. Cestující v promrzlých vagonech tenkrát strávili dlouhých pět dnů a přesně tento zážitek vložila do svého nejslavnějšího díla.
Snímek Vražda v Orient expresu vysílá ČT2 v pátek 31. července ve 21:35.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
