Životopisný snímek o nejslavnějším českém atletovi skrývá pod naleštěným povrchem obrovskou dřinu i řadu historických nepřesností. Tvůrci divákům naservírovali strhující podívanou, za kterou stojí roky náročného tréninku a nekonečné vyjednávání o autorských právech. Samotné natáčení filmu Zátopek doprovázela spousta nečekaných komplikací. Na filmové plátno se dokonce dostaly detaily, které si s realitou příliš nerozumí.
Píše se rok 1968 a do Prahy přijíždí australský rekordman Ron Clarke. Cestuje za svým velkým vzorem Emilem Zátopkem. Během jejich společných rozhovorů se děj vrací do minulosti a mapuje klíčové momenty Zátopkovy kariéry i jeho složitého osobního života. Vyprávění skládá dohromady ucelený obraz muže s neuvěřitelnou sportovní vůlí a odhaluje jeho celoživotní silné pouto s manželkou Danou Zátopkovou.
Fyzická oběť
Herec Václav Neužil věnoval přípravě na hlavní roli pět let tvrdého tréninku pod bedlivým dozorem atletického trenéra Jana Pernicy. Během této náročné fáze zhubl sedm kilogramů, kompletně překopal svůj dosavadní jídelníček a musel se naučit běhat naprosto přesně jako legendární vytrvalec. Režisér David Ondříček měl na začátku jasný požadavek a chtěl po trenérovi dokonalou atletickou iluzi. Sám Pernica si nakonec ve filmu zahrál Švéda Janssona, posledního Zátopkova soupeře v napínavém boji o třetí zlato v Helsinkách.
Při natáčení běžeckých scén nosil Neužil přesné repliky původních červených treter, které mu filmaři nechali ušít přímo na míru. Tyto specifické boty představovaly pro herce obrovskou fyzickou zátěž a bolest. „Zpočátku to byl docela nezvyk. Bolí v nich lýtka i achilovky. Musí se v nich běhat po špičkách,“ řekl o tretrách během natáčení Václav Neužil.
Manželka Dana Zátopková vždy považovala pevná lýtka za největší chloubu svého muže a herec s trenérem tak museli na této tělesné partii mimořádně poctivě pracovat. Kolega Robert Mikluš musel naopak pro svou roli nabrat řadu kilogramů navíc.
Křivení reality
Úspěšný snímek obsahuje i přes velkou pečlivost tvůrců několik prokazatelných faktických chyb. Záběry fiktivního olympijského stadionu v Helsinkách ukazují osm závodních drah, ve skutečnosti jich tehdejší sportovci měli k dispozici rovných sedm. Při prvním běhu ve Zlíně probíhá závodník ulicí Zálešná, kudy reálná trasa nikdy v historii nevedla. Pozorný divák v těchto scénách může zahlédnout novodobé pouliční lampy a zateplené fasády domů, které spolehlivě narušují historickou atmosféru starých baťovských staveb.
Smutná dohra
Získat souhlas k samotnému natáčení stálo celý štáb spoustu drahocenného času. Režisér David Ondříček vyjednával s Danou Zátopkovou dlouhých šest let, než mu legendární oštěpařka poskytla nezbytná práva k vytvoření celovečerního filmu. Následně se do celého procesu velmi aktivně zapojovala a projevila obrovský zájem o drobnou hereckou roli.
Filmaři pro ni ochotně vymysleli krátký výstup v samotném závěru snímku, kde měla ztvárnit nenápadnou paní sedící na lavičce v parku. K realizaci tohoto dojemného plánu nakonec bohužel nikdy nedošlo. Pouhé čtyři dny po finálním rozhodnutí lékaři bývalou atletku nečekaně hospitalizovali a legendární sportovkyně se z nemocničního lůžka již nevrátila.
Vztah obou manželů dostal na stříbrném plátně pochopitelně obrovský prostor. Filmová Dana Zátopková dává v jednom klíčovém momentu přednost mateřství před sportovní kariérou, což představuje čistou autorskou licenci tvůrců. Skutečná atletka od raného mládí věděla o své neplodnosti, kterou způsobilo překonané těžké onemocnění paratyfem a zánět pobřišnice.
Emotivní scéna svatby pod stolem navíc absolutně nevychází ze scénáře a vymysleli ji naprosto spontánně přímo herci Martha Issová a Václav Neužil. Oblíbený motiv procházení novomanželů pod slavobránou z oštěpů naopak naprosto věrně kopíruje realitu.
Zapomenutý projekt
Nápad zfilmovat život slavného československého běžce vznikl o mnoho desítek let dříve. Francouzská produkce plánovala velké natáčení už v roce 1967 a hlavní postavu měl ztvárnit populární zpěvák Charles Aznavour. Ten kvůli tomu dokonce přijel do Prahy na osobní schůzku se Zátopkem. Projekt nakonec tiše skončil v šuplíku.
Současní tvůrci naopak dbali na maximální přesnost dobových předmětů a nechali vyrobit věrné kopie svatebních pozvánek, pivních podtácků i originálních olympijských medailí. Ve snímku se náhodou objevuje taška moderní české firmy EGGO, jejíž majitel Jakub Jarolím v podcastu Sk8shop veřejně ocenil poctivý přístup produkce. Rekvizitáři za výrobek normálně zaplatili a nechtěli ho zadarmo. Roli bronzového kanoisty Alfréda Jindry si velmi přesvědčivě střihl reálný olympijský medailista Vavřinec Hradílek.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Zátopek můžete zhlédnout na ČT1 ve středu 18. března od 21:35.
