V detektivním dramatu 13. revír měla hlavní ženskou roli původně ztvárnit Lída Baarová. Filmaři s ní ale natáčeli pouze naoko bez materiálu v kameře, aby snímek ochránili před úřady. Pravdu herečce vyzradil až rozrušený kameraman při čekání na konec spojeneckého náletu v barrandovském podzemí.
Zmizelý kasař a mrtvola v zinkové rakvi
Zkušený policejní inspektor Čadek v podání Jaroslava Marvana bedlivě sleduje čerstvě propuštěného kasaře Kočku. Předpokládá, že si zločinec půjde pro ukrytý lup a pokusí se pomstít muži, který ho udal úřadům. Pátrání zavede policii do pochybného hostince U Klouzandy a situaci brzy zkomplikuje překvapivý nález mrtvého čínského obchodníka. Důležitým svědkem se stává místní prostitutka Fróny, kterou hraje Dana Medřická. Ta vyšetřovatelům prozradí úkryt vrahů až po vážném postřelení lékaře, do něhož se beznadějně zamilovala.
Postava kasaře Kočky, kterého ztvárnil herec Jan W. Speerger, tvoří ústřední hybnou sílu celého příběhu a obětí zločinů se v ději stanou celkem čtyři lidé. Diváci přesto během celého filmu ani jednou nezahlédnou Kočkovu tvář.
Zdlouhavé zkoušení s tužkami a chybějící Číňan
Natáčení zahájil na jaře 1945 režisér J. A. Holman, ale po dvou dnech z projektu odstoupil a nahradil ho Martin Frič. Podle oficiální verze musel první tvůrce uprchnout na Slovensko před gestapem kvůli odhalení jeho ilegální skupiny. Herec Jaroslav Marvan však vzpomínal na ryze tvůrčí konflikt při scéně, kdy si měl Miloš Nedbal pohrávat v kanceláři na stole s tužkami. Holman nechal záběr opakovat dvacetkrát, herci si následně podali stížnost a režisér práci raději ukončil.
K rozpracovanému dílu, které vycházelo z románu Zinková cesta od Eduarda Fikera a pro které se zvažoval i název Znamení kočky, nastoupil Martin Frič a problémovou pasáž natočil hned napoprvé. S jeho příchodem došlo k několika změnám v hereckém obsazení, kdy například Jaroslav Marvan nahradil původně zvažovaného Zdeňka Štěpánka a Blanka Waleská získala místo prostitutky jinou postavu. Změny se dotkly i epizodních výstupů, protože produkce nedokázala sehnat skutečného Číňana pro roli obchodníka Wang-liho. Režisér do této úlohy nakonec obsadil českého herce Jaroslava Šáru.
Falešné natáčení a herec hubený o osm kilogramů
Původní představitelkou hlavní role Fróny se stala Lída Baarová, jejíž účast si štáb podle Marvana vybral jako záštitu před úředníky protektorátu. Kamery ale běžely naprázdno a filmaři připravovali skutečné scény vždy v době, kdy herečka nebyla na place. Plán praskl při leteckém poplachu, kdy se osazenstvo ateliéru ukrylo do podzemí Barrandova a rozrušený kameraman Jan Stallich herečce prozradil, že je snímek už téměř hotový. Baarová po odvolání poplachu odešla do šatny, následně oznámila nemoc a na plac se už nikdy nevrátila.
Práce přerušily události z konce války a poválečné dokončování si vyžádalo náhradu Baarové za Danu Medřickou, která s Fričem točila už nedokončený projekt Černí myslivci. V hotovém 13. revíru přesto zůstalo několik původních záběrů z dálky, na kterých postava stojí ke kameře zády. Martin Frič musel po válce přetáčet i některé nesouvisející scény pořízené dříve. Vilém Pfeiffer totiž během přerušení výroby zhubl o osm kilogramů a v návazných záběrech by působil fyzicky odlišně.
Exteriéry v Podbabě a televizní vysílání
Štáb při natáčení využil kromě ateliérů i reálná prostředí, s kamerou vyrazil mimo jiné do pražských částí Podbaba a Dejvice. Kriminální příběh do premiérových kin vstoupil v březnu 1946 a na plátnech se hrál jedenáct týdnů. V domácí distribuci se film udržel až do konce osmdesátých let a na více než devatenácti tisících představeních ho zhlédlo 3,7 milionu diváků.
Československá kinematografie snímek v roce 1957 úspěšně prodala i do zahraniční distribuce. Práva tehdy odkoupili distributoři v Polsku, Libanonu, Súdánu, Libyi, Jordánsku, Íránu, Iráku i v Egyptě.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
