V dobrodružném westernu Petrolejový princ z roku 1965 bojují slavní hrdinové Divokého západu bok po boku, ale mimo kameru panovala nevraživost. Zkušený hollywoodský veterán Stewart Granger označil svého kolegu Pierra Brice za neschopného herce. Tvůrci proto museli upravit scénář tak, aby se obě hlavní hvězdy na place potkávaly co nejméně.
Nevraživost na place omezila společné scény hrdinů
Ačkoliv Old Surehand a Vinnetou spojí své síly proti společnému nepříteli, skuteční představitelé těchto hrdinů si nemohli přijít na jméno. Nesnášenlivost mezi Grangerem a Bricem přetrvávala už od natáčení předchozího snímku Mezi Supy. Bývalý hollywoodský idol Granger o svém francouzském kolegovi navíc prohlásil, že je neschopný herec. Kvůli jejich špatným vztahům filmaři nakonec upravili děj tak, aby zamezili jejich častému společnému natáčení. Hlavní filmoví protivníci naproti tomu prošli úpravou z jiného důvodu, protože filmaři spojili několik záporných postav z knižní předlohy do jedné.
Střihač odmítl zapojit Old Shatterhanda do příběhu
Na režisérskou židli se tentokrát posadil Harald Philipp, protože zkušení tvůrci Harald Reinl a Alfred Vohrer už souběžně pracovali na jiných mayovkách. Kromě Philippa se k sérii připojili jako nováčci také scenárista Fred Denger a kameraman Heinz Hölscher. Producent Horst Wendlandt původně plánoval velkolepé finále u jezera, kde se měli potkat Old Surehand, Vinnetou, Old Shatterhand a Sam Hawkens. Setkání mělo sloužit jako upoutávka na připravovaný snímek Vinnetou – Poslední výstřel s hlasem vypravěče naznačujícím blížící se smrt apačského náčelníka.
Střihač Hermann Haller však nápad tvrdě zkritizoval s tím, že jde pouze o zdlouhavou a nezajímavou reklamu. Záměr se nakonec neuskutečnil i proto, že představitel Old Shatterhanda Lex Barker a Stewart Granger neměli kvůli pracovnímu vytížení čas na společné natáčení. Old Shatterhand a Sam Hawkens se proto v příběhu vůbec neobjevili. V původní verzi scénáře měl Petrolejový princ na konci také zemřít, ale v konečné podobě filmu je jeho osud pouze naznačen.
Divoká řeka stáhla plavce pod ledovou hladinu
Natáčení na území Jugoslávie, které začalo na konci března a trvalo pětašedesát dní, přineslo štábu řadu nebezpečných okamžiků. Ve vodách divoké řeky Cetiny málem utonul jeden z kaskadérů a zkušeného plavce Herberta Kerze stáhl vír pod hladinu osm stupňů chladné vody na celé dvě minuty. Stewarta Grangera zase téměř zasáhla do obličeje hmota z hořícího kola. Pierre Brice si pak při práci přivodil tržnou ránu na ukazováčku.
Při přesunech po Balkánu filmaře okouzlila zdejší příroda. Režiséra Philippa zaujaly vodopády řeky Krky u Skradinu natolik, že se na stejné místo o dva roky později vrátil, aby zde s Marií Versini natočil film Liebesnächte in der Taiga. Štáb během vzniku filmu také výrazně šetřil a recykloval starší materiál. Městečko Golden Hill, které zůstalo stát po natáčení snímku Old Shatterhand, bleskově přestavěli na nový Tucson pouhou výměnou nápisů na obchodech. Spoustu úvodních záběrů si produkce navíc vypůjčila z filmu Vinnetou – Rudý gentleman.
Třetí nejkratší mayovka bojovala v kinech o diváky
Tvůrci divákům naservírovali poměrně svižný dobrodružný příběh. Se svou celkovou délkou lehce přes devadesát minut a necelými dvěma a půl tisíci metry filmové pásky jde o třetí nejkratší zfilmovanou mayovku. Slavnostní premiéra se uskutečnila ve středu 25. března 1965 v mnichovském paláci Mathäser.
V tehdejším západním Německu se western těšil značné popularitě. Během promítací sezóny od roku 1964 do roku 1965 se dostal do německých kin v konkurenci dalších dvaasedmdesáti snímků. V konečném hodnocení návštěvnosti obsadil velmi slušné šesté místo, přičemž ho překonaly jiné filmy ze stejného prostředí. První příčku tehdy opanoval Vinnetou – Rudý gentleman a hned za ním následoval titul Mezi Supy.
Western Petrolejový princ odvysílá stanice Nova Action v neděli 25. října od 20:30.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
