V hořké komedii Jedna kočka za druhou z roku 1993 hraje Jiřina Bohdalová ráznou prodavačku Kláru, jejíž roli si u autora musela vytrvale prosazovat. Manželka scenáristy totiž prvních třicet stránek textu omylem vyhodila do popelnice a tvůrce odmítal psát vše znovu. Herečka jej následně musela přemlouvat celé dva měsíce, než svolil v práci pokračovat.
Záchrana rodinné cti za cenu vlastního bydlení
Prodavačka v nádražním bufetu Klára Zárubecká v podání Jiřiny Bohdalové se snaží našetřit peníze na koupi vily, ve které momentálně posluhuje majitelce Karbusické (Jiřina Jirásková). Vše se zkomplikuje, když do malého města přijede její nevlastní otec Viktor (Josef Somr) s milenkou Květou (Valerie Zawadská) a nevlastní bratr Fanda (Václav Vydra) se svou přítelkyní Erikou (Simona Postlerová). Viktor čelí žalobě kvůli nezaplaceným alimentům a dluží bývalé ženě osmačtyřicet tisíc korun, jež musí splatit ještě tentýž den. Klára obětuje své úspory, Viktor však krátce po odeslání peněz zemře. Bufetářka se tak vrací k práci, dál nabízí zákazníkům koťata a plánuje novou budoucnost.
Roli Klářina nevlastního otce Viktora přijal Josef Somr, ačkoli se narodil o tři roky později než představitelka jeho dcery. Scenárista Jiří Hubač podotkl, že štáb se věkovým uspořádáním na place bavil, v konečném sestřihu ale rodinný vztah fungoval. O sedm let mladší než Bohdalová byl také Petr Nárožný, který ve filmu ztvárnil Klářina vytrvalého ctitele, jemuž bufetářka přezdívá Funebrák.
Dva měsíce přesvědčování o přepsání textu
Jiří Hubač psal postavu bufetářky přímo pro Jiřinu Bohdalovou, která ho předtím dlouho žádala o charakterní roli. Chtěla uplatnit víc než obvyklou komediální polohu. Hubač tehdy obdobně poskytl vážné party i dalším bavičům, například Vladimíru Menšíkovi ve filmu Ikarův pád, Josefu Dvořákovi ve Hřbitovu pro cizince nebo Stelle Zázvorkové ve snímku Lístek do památníku.
Práce na Klářině příběhu se ale zadrhla ve chvíli, kdy Hubačova manželka Iva omylem vyhodila začátek scénáře v rozsahu třiceti stran do odpadu. Autor se s novou situací nechtěl smířit, vyhlásil stávku a tvrdil, že podruhé už text nenapíše tak dobře. Bohdalová ho následně dva měsíce přesvědčovala, dokud nepovolil a příběh nedokončil.
Původní hra se jmenovala Dům na nebesích a pražské Divadlo na Vinohradech ji poprvé uvedlo v listopadu 1980. Na repertoáru vydržela celých sedm let a Bohdalová ji měla osobně raději než pozdější filmové zpracování z roku 1993, které ji podle jejích slov příliš nenadchlo.
Smutek paní domácí a rychlé natáčení
Představitelka přísné majitelky vily Jiřina Jirásková procházela během vzniku komedie těžkým životním obdobím, jelikož jejímu partnerovi Zdeňku Podskalskému zbývalo jen málo času. Podle vzpomínek Jiřího Hubače na place nedávala svůj zármutek najevo a chovala se zcela profesionálně. Po každém natáčecím dni však spěchala domů za nemocným partnerem. Podskalský zemřel tři měsíce po premiéře snímku.
Režisér František Filip stihl film natočit za pouhých sedmnáct dnů s rozpočtem tři miliony korun. V hořké komedii tak diváci vidí exteriéry z Frýdku-Místku, Velvar a také z Černošic, kde filmaři využili reálnou vilu v ulici Dr. Janského s číslem popisným 411. Vedle Václava Postráneckého a dalších profesionálních herců se před kamerou objevil také neherec Karel Bělohradský. Ten ztvárnil postavu taxikáře, jímž byl i ve svém skutečném občanském životě.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
