Hudební komedie Jen ho nechte, ať se bojí patří k titulům, které diváky baví i po desítkách let od premiéry. Luděk Sobota v ní ztvárnil nesmělého skladatele, jehož milostné vzplanutí k Heleně Vondráčkové se tehdy ze scénáře přelilo i do skutečného života. Samotný vznik snímku doprovázely vypjaté momenty při řízení parní lokomotivy i nečekané potíže v zákulisí.
Láska mimo scénář a zdravotní komplikace
Příběh o nesmělém umělci a krásné zpěvačce se neodehrával pouze před zapnutými kamerami. Luděk Sobota a Helena Vondráčková si k sobě tehdy našli cestu a prožili spolu krátký románek. Slavná zpěvačka tuto pikantnost o mnoho let později osobně přiznala v rozhovoru na bonusovém disku k filmu. Pracovní dny ovšem přinášely štábu i podstatně náročnější chvíle.
Vladimír Menšík bojoval v době vzniku snímku s těžkým astmatem. Na natáčení si pravidelně nosil malý kufřík s potřebnými injekcemi pro případ náhlé nevolnosti. Filmaři museli dbát na velkou opatrnost také u ohňových scén. Pro záběry hořícího domu využili reálný objekt na pražském Žižkově.
Budova šla pouhé dva dny po natočení scén k zemi. Tvůrci snímali plameny třemi kamerami současně a produkce musela dopředu zajistit přesné ústupové cesty pro herce i celý štáb.
Skutečná jízda v mašině potřené pivem
Jeden z nejzajímavějších úkolů připadl Petru Nárožnému. V roli bývalého manžela Mydlocha musel řídit parní lokomotivu. Filmová produkce si stroj vypůjčila z nedalekého cukrovaru a nechala ho celý potřít černým pivem pro získání lepšího lesku. Kabina byla pro všechny zúčastněné příliš malá.
Skutečný strojvůdce a topič z ní museli vystoupit. Předali jen rychlé instrukce a samotné řízení nechali na herci. Lidé na place trnuli hrůzou, vše ale naštěstí dobře dopadlo. Nárožný si pak nějaký čas musel zvykat na oslovení mašinfíra.
Z úst tohoto herce zazní ve třicáté deváté minutě přesný název celého snímku. Později v závěru příběhu naopak vznikla drobná chyba. Miloslav Šimek v jednom záběru osloví svého kolegu skutečným křestním jménem Petře. Tvůrci pravděpodobně přehlédli, že se postava ve skutečnosti jmenuje Metoděj.
Přemlouvání ředitele a dlouhý souboj s hřebíkem
Získat Miloslava Šimka pro roli divadelního ředitele Soukupa vyžadovalo velkou trpělivost. Principál z divadla účast dlouho odmítal s odůvodněním, že touží po klidu a nepovažuje se za filmového herce. „Ten film je památka semaforské doby,“ svěřil se Petr Nárožný. S kolegou prý do Šimka tak dlouho mluvili, až konečně polevil a roli přijal.
Získali tak hezkou vzpomínku na společnou práci slavné komediální trojice. „Slávek tam hrál sám sebe, to jeho kantorství z filmu trochu leze,“ dodal Nárožný s úsměvem.
Známý technický antitalent Luďka Soboty dostal na place nečekaný prostor k vyniknutí. Režisér po něm požadoval obyčejné zatlučení hřebíku do zdi. Záběr měl působit komicky a realita nakonec předčila očekávání. Herec se úkolu ujal po svém a trvalo mu přesně tři minuty a pětadvacet vteřin, než hřebíček usadil na správné místo.
Tichá pocta i cyklistický omyl
Hudební stránku filmu obstarali skladatelé Jiří Malásek a Jiří Bažant. Původně měl všechny melodie složit Jindřich Brabec. Známý hudebník tehdy dostal z politických důvodů zákaz činnosti. Tvůrci se rozhodli vzdát mu tichou poctu a pojmenovali po něm hlavního hrdinu Aleše Brabce.
Všechny filmové písně se později dočkaly vydání na gramofonových deskách. O pozornost bystrých diváků si říká i bicykl hlavního hrdiny. Skladatel jezdí na skládacím kole bulharské výroby s názvem Balcan Bulgaria Torpedo. Ve svém podnájmu má navíc na zdi vylepený plakát rockové skupiny Abraxas.
Scenáristé nechali postavu dorazit na kole od maminky z fiktivního pobytu v obci Komušín. Skutečná vesnice s tímto názvem leží u Horažďovic v okrese Klatovy. Cesta do Českého Krumlova by na zmíněném stroji trvala dobrých osm hodin nepřetržitého šlapání.
Tyto i další úsměvné momenty připomene televize Nova 3. května ve 14:30. Další příležitost ke zhlédnutí nabídne Nova Cinema 4. května v 16:10.
