Herec Henry Fonda se se žánrem westernu loučil ve snímku Mé jméno je Nikdo za poměrně divokých okolností. V zákulisí zuřil tichý souboj o vliv mezi dvěma režiséry a hlavní hvězda Terence Hill musela kličkovat mezi protichůdnými příkazy. Filmový hit v sobě dodnes ukrývá osobní vzkazy konkurenci i momenty, které na place vyvolaly naprostý chaos.
Válka dvou režisérů
Oficiální titulky sice uvádějí jako režiséra Tonina Valeriiho, skutečnost v zákulisí však vypadala jako nelítostný souboj dvou obřích eg. Legendární Sergio Leone se v pozici producenta a autora námětu odmítal držet stranou a osobně si pohlídal realizaci těch nejzásadnějších okamžiků celého snímku. Jeho režisérský rukopis nese slavná úvodní scéna v holičství i velkolepý závěrečný střet s obávanou Divokou bandou. Dobový tisk a propagační materiály dokonce Leoneho vliv vnímaly natolik intenzivně, že jej často označovaly za jediného tvůrce filmu. Tato situace pochopitelně vyvolávala u Valeriiho obrovskou vlnu hořkosti a hlubokého rozhořčení.
Napětí na place vyvrcholilo ve chvíli, kdy musel Sergio Leone oficiálně převzít taktovku nad celým štábem i v pasážích, které mu původně vůbec nepříslušely. Tonino Valerii totiž náhle onemocněl silným zánětem ucha a jeho aktuální zdravotní stav mu nedovoloval pokračovat v náročné práci. Produkce se nemohla zastavit, takže Leone ochotně zaskočil a upevnil svou dominantní pozici v rámci celého projektu. Tímto gestem sice zachránil natáčecí plán, zároveň však znovu rozdmýchal debaty o tom, kdo je skutečným otcem tohoto legendárního díla. Atmosféra mezi oběma muži zůstala po zbytek spolupráce velmi napjatá a plná nevyřčených výčitek.
Skandál s kameramanem
Kromě sporů mezi režiséry otřásl produkcí také otevřený konflikt mezi Valeriiem a hlavním kameramanem Armandem Nannuzzim. Tento uznávaný mistr obrazu okatě ignoroval veškeré režisérovy pokyny a raději dával Henrymu Fondovi své vlastní příkazy. Herecká legenda se tak ocitla uprostřed palby protichůdných instrukcí, což vedlo k naprostému chaosu během přípravy jednotlivých záběrů.
Nannuzzi nakonec neúnosnou situaci neustál a uprostřed rozdělané práce se rozhodl od projektu nadobro odejít. Celý štáb musel narychlo řešit náhradu za klíčového člena týmu, aby mohl film v šibeničním termínu vůbec dokončit.
Poslední jízda legendy
Pro Henryho Fondu znamenala role stárnoucího pistolníka definitivní sbohem žánru, který ho proslavil po celém světě. Snímek se stal jeho úplně posledním westernem v bohaté kariéře a nese v sobě silný symbolický podtext. Před kamerou dochází k pomyslnému předání žezla od staré gardy směrem k nastupující generaci v podobě dravého Terence Hilla. Fonda do svého výkonu vložil veškerou eleganci a zkušenost, čímž vytvořil důstojnou tečku za jednou velkou érou Hollywoodu. Diváci se tak stali svědky historického momentu, kdy se loučil jeden z největších velikánů stříbrného plátna.
Fazole a antická lest
Terence Hill považuje tento film za svůj absolutně nejoblíbenější počin a pro získání role byl ochoten obětovat opravdu hodně. Bez váhání odmítl lukrativní nabídku na účinkování ve snímku Také andělé jedí fazole, kde ho nakonec musel narychlo zastoupit Giuliano Gemma. Hillova vášeň pro tento projekt se projevovala i v detailech, které diváci považovali za pouhou hereckou etudu. Scény s pojídáním fazolí si herec užíval s naprostou upřímností, protože tato luštěnina patří k jeho nejoblíbenějším pokrmům i v soukromém životě.
Původní plány tvůrců byly přitom mnohem ambicióznější a počítaly s vytvořením komediální westernové adaptace slavné Homérovy Odyssey. Z tohoto velkolepého konceptu nakonec v konečné verzi scénáře zůstal pouze chytrý nápad s hlavním hrdinou, který se představuje jako Nikdo. Jde o přímý odkaz na lest, kterou použil antický Odysseus při svém souboji s bájným Kyklopem.
Provokace a americký prach
Tvůrci si neodpustili ani několik uštěpačných vzkazů směrem ke svým kolegům z branže. Na hřbitově s názvem Boot Hill se objevil náhrobek se jménem Sam Peckinpah, což bylo ironické rýpnutí do slavného amerického režiséra známého svou zálibou v násilí. Sergio Leone měl s Peckinpahem dlouhodobě napjaté vztahy a tato drobná provokace mu zjevně udělala velkou radost.
Hudební mág Ennio Morricone k této atmosféře přispěl zakomponováním Wagnerovy Jízdy Valkýr, čímž dokonale podtrhl absurditu celé Divoké bandy. Celý film vznikal v autentických lokacích Nového Mexika a Arizony a natáčení v USA zabralo pouhých devět týdnů intenzivní práce.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Film Mé jméno je Nikdo mohou diváci zhlédnout ve středu 6. května na stanici TV Seznam od 22:30, případně v repríze o den později v 11:40.
