Československá adaptace amerického románu dodnes baví generace televizních diváků. Snímek Páni kluci z roku 1975 přinesl na obrazovky příběh tří nerozlučných kamarádů v kulisách malebného městečka Levín na počátku dvacátého století. Realizace nestárnoucí klasiky ukrývá strach z prozrazení zakázaného autora, cenzuru hudebních textů i nebezpečné pyrotechnické omyly. Dobrodružství mladých rošťáků vznikalo za velmi napjatých okolností.
Strach z úřadů a tajný autor
Oficiální titulky uvádějí jako tvůrce scénáře Víta Olmera, skutečným autorem oblíbeného příběhu byl ovšem tehdy zakázaný spisovatel Jan Procházka. Olmer poskytl svůj občanský profil pro spolehlivé krytí politicky nepohodlného kolegy a rovnou si ve filmu zahrál drobnou roli otce malé Blanky. Zástupci produkce tento riskantní podvod pečlivě tajili před samotnou režisérkou Věrou Plívovou Šimkovou. Úspěšná tvůrkyně proslula obrovskou upovídaností a kolegové se logicky obávali nechtěného prozrazení celého tajemství úředníkům.
Zásahy bedlivých cenzorů postihly úvodní skladbu Nestůj a pojď v podání Václava Neckáře. Ústřední dramaturg Ludvík Toman kategoricky zakázal verš obsahující slova o výkvětu a smetánce, tehdejší ideologie prosazovala myšlenku naprosté společenské rovnosti.
Autorský tým musel text urychleně přepsat na studánku nápadů, bdělým strážcům režimu ale unikl jeden klíčový detail. Dětští herci přímo na plátně vesele zpívají původní zakázanou verzi a dozor si této obrovské chyby v konečném sestřihu vůbec nevšiml. Ústřední píseň navíc nikdy nevyšla na žádném oficiálním hudebním nosiči.
Slzy a obrovské trauma na place
Práce s dětskými neherci vyžadovala velkou dávku trpělivosti a přinášela silně vypjaté momenty. Představitel ústředního hrdiny Michael Dymek zažil před kamerou mimořádně stresující chvíle při natáčení ikonické scény s natíráním dřevěného plotu. Režisérka striktně trvala na naprosto precizní intonaci a nutila chlapce opakovat krátký dialog stále dokola.
Dymek psychický tlak absolutně neunesl a před celým štábem propukl v hysterický pláč. Za ztvárnění hlavní role dostal honorář šest tisíc korun, za tyto peníze pořídil dvě jízdní kola a elektrický motor k matčinu šicímu stroji.
Exploze stromu a výměna tvůrců
Obsazení dospělých rolí si vyžádalo několik nečekaných ústupků. Produkce dlouhé týdny marně pátrala po vhodném romském herci pro ztvárnění člena lupičské bandy. Po sérii naprosto neúspěšných castingů padla volba na Jiřího Lábuse. Tento oblíbený komik si následně na zřícenině hradu prožil životní šok.
Místní pyrotechnik s přezdívkou ohnivý mužíček umístil do jednoho ze stromů příliš silnou výbušninu pro vytvoření iluze úderu blesku. Masivní detonace poničila okolní porost a padající těžké větve zasáhly prostor v těsné blízkosti herce. Vyděšený Lábus utrpěl obrovský úlek a celé dva dny vinou tohoto traumatického zážitku silně koktal. Zlodějské scény z fiktivního hradu Pokštejn filmaři realizovali na zřícenině Rýzmburk.
Hudební doprovod k rošťáckému příběhu s ukradenými penězi ze záložny měl původně složit legendární Zdeněk Liška. Slavný skladatel atraktivní nabídku z důvodu zhoršeného zdravotního stavu a enormního pracovního vytížení slušně odmítl. Filmovému štábu jako ideální náhradu osobně doporučil nadaného Petra Hapku. Nový tvůrce se úkolu chopil s obrovským nasazením a jeho chytlavé melodie vtiskly celému snímku naprosto nezaměnitelnou atmosféru.
Hrozba absurdního přejmenování
Malebné železniční nádraží tvořilo stěžejní kulisu pro rozkazy rázné tety Apoleny v podání Ivy Janžurové a jejího poddajného manžela Karla Augusty. Zástupci úřadů vážně uvažovali o přejmenování této reálné zastávky na Zaječí. Název Levín se z větších vzdáleností opticky sléval a nápadně připomínal jméno sovětského vůdce.
Místní obyvatelé se proti tomuto nesmyslnému plánu ostře vzbouřili a ubránili původní tabuli na svém místě. Osobní vlaky tu ukončily pravidelný provoz pouhé tři roky po slavnostní premiéře historické komedie.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Komedii Páni kluci můžete zhlédnout na ČT1 v pondělí 6. dubna od 9:55.
