Režisér Jiří Menzel natočil v roce 1980 komedii Postřižiny a vytvořil tak nesmrtelné dílo. Filmové zpracování knihy Bohumila Hrabala na plátně působí jako klidná a uhlazená vzpomínka na staré časy, natáčení samotné ale obnášelo řadu nečekaných komplikací a produkčních výzev.
Hledání ideální lokace a záchrana památky
Architekt Zbyněk Hloch dostal velmi náročný úkol a musel projet přes sto místností a areálů po celé zemi. Ideální místo nakonec objevil v Dalešicích na Třebíčsku. Tamní pivovar tehdy připomínal spíše zchátralou ruinu a pivo se v něm už dlouhá léta nevařilo. Opuštěný areál zpočátku nepůsobil zrovna přívětivě. Filmaři proto museli některé vnitřní scény pořídit v podniku ve Studené u Telče.
Menzel v rozhovoru pro časopis Reflex prozradil obrovskou radost z dalšího osudu lokace. Mladí podnikatelé totiž budovu na začátku 90. let koupili v dražbě jen díky její filmové slávě. Noví majitelé ji kompletně zrenovovali a dnes se uvnitř opět vyrábí nápoj z chmele.
Úskalí pro hlavní herečku
Filmové studio původně vůbec nechtělo Magdu Vášáryovou do role Maryšky obsadit. Vedení se obávalo nákladů na rušení jejích představení v Bratislavě a prosazovalo Libuši Šafránkovou. Vášáryová si po přečtení scénáře udělala ve svém rozvrhu místo sama.
Během prvních natáčecích dnů pak překvapivě zjistila své těhotenství. Podle pamětníků na place spořádala obrovské porce jídla a navzdory tomu nepřibrala žádná nadbytečná kila. Největší osobní krizi prožila při míchání čerstvé krve na zabijačce. Trpěla silnou fobií a štábu se tuto konkrétní scénu podařilo natočit až na čtvrtý pokus se čtvrtým prasetem.
Léčebné stroje a speciální sklenice
V příběhu se objevuje několik fascinujících rekvizit s reálným historickým základem. Křehká Maryška například uspokojuje obrovskou žízeň před hotelem v Počátkách a pány ze správní rady to naprosto vyvede z míry. Herečce se ale hlava nezamotala, protože její speciální sklenice s dvojitým dnem pojala pouhé dvě deci nápoje.
Stejně autentický byl masážní přístroj na léčbu doktora Gruntoráda. Šlo o fungující historický elektrofulgurační strojek z dvacátých let minulého století. Tento přístroj nebyl pouhou maketou a dnes ho návštěvníci najdou v muzejní expozici.
Bolestivé úrazy a poničená technika
Představitel strýce Pepina Jaromír Hanzlík získal svou roli velmi nečekaně. Tvůrci původně počítali se zpěvákem Václavem Neckářem a spolupracovníci navrhovali i Vladimíra Menšíka. Hanzlík nakonec nabídku přijal a zažil kvůli ní velmi těžké chvíle. Neustálý hlasitý křik vyžadovaný scénářem mu přivodil velice vážné potíže s hlasivkami.
Francina hrál Jiří Schmitzer a ani jemu se nevyhnuly komplikace s rekvizitami. Jeho historický motocykl značky Laurin a Klement z roku 1904 vyžadoval citlivé zacházení. Herec na stroji během příprav nešťastně ohnul obě šlapky. Samotnou scénu s jízdou dokola pak raději natočil naštvaný majitel motocyklu.
Skrytá rýpnutí a rodinné vazby
Režisér Jiří Menzel si během natáčení neodpustil drobnou poťouchlost směrem k tehdejšímu filmovému vedení. Prase chystané k porážce oslovují hrdinové jménem Ludvíčku. Šlo o narážku na tehdejšího ředitele barrandovských ateliérů Ludvíka Tomana. Menzel mu podle pamětníků dlouhodobě nemohl přijít na jméno a takto mu poslal nelichotivý vzkaz.
V další scéně se pozorným divákům naskytne zajímavý pohled do pozadí. Když se Pepin omlouvá Francinovi za zranění jeho ženy, visí na zdi obraz herce Jiřího Sováka. Představitel Francina Jiří Schmitzer je v reálném životě jeho synem. Zmíněný portrét pochází z jednoho staršího televizního seriálu a rekvizitáři ho na stěnu neumístili náhodou.
Postava samotného strýce Pepina plně vychází ze skutečného života autora literární předlohy Bohumila Hrabala. Jde o bratra Hrabalova otce, který k rodině původně přijel na obyčejnou dvoutýdenní návštěvu. Svůj pobyt si ovšem zničehonic prodloužil a zůstal u nich trvale po zbytek svého života.
Skutečný sládek a nákladná hostina
Před kamerou se vedle známých herců objevil i jeden naprostý laik. Menzel pro zajištění autenticity pivovarského prostředí přizval na plac skutečného sládka Františka Nikodéma. Tento muž působil v Dalešicích v dobách před druhou světovou válkou. Režiséra natolik okouzlila jeho obratná manipulace se sudy, že ho obratem poprosil o účinkování. Odborný poradce si tak s typickým knírem nakonec zahrál roli bednáře v několika scénách.
Celý rozpočet komedie se tehdy vyšplhal na rovné čtyři miliony československých korun. Do této částky museli tvůrci nutně započítat i velmi reálné náklady na opulentní úvodní zabijačku plnou skutečného masa.
Historickou věrnost podtrhují na plátně i další zdánlivé maličkosti ve výpravě. Zelená lampa na Francinově pracovním stole je originální kousek s americkým patentem z roku 1909. Ve scéně těsně po hostině zase Maryška pronese do ticha větu o uletěném andělíčkovi. Jde o dobový diskrétní a humorný výraz pro situaci, kdy si paní správcová po velkém jídle ulevila.
Filmové triky na komíně
Celý příběh doplňuje slavný výstup na pivovarský komín. Většina detailních záběrů z výšky pochází z bezpečí rovné střechy nedalekého zemědělského družstva. Architekti tam postavili jen dvoumetrovou kopii špičky komína. Jaromír Hanzlík tuto falešnou stavbu svou vahou při slézání viditelně rozkýval a pozorné oko diváka to v obraze zachytí. Záběry z větší vzdálenosti obstarali profesionální kaskadéři. Závěrečná slova Maryšky o spisovateli pod srdcem pak tvoří odkaz na samotného autora předlohy.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Komedii Postřižiny odvysílá stanice Film+ 4. července v 15:20 a ČT1 film uvede 11. července ve 21:45.
