Hudební komedie Trhák baví televizní diváky už desítky let svými chytlavými písněmi a absurdním humorem. Samotné natáčení ale přineslo situace, které by snad nevymysleli ani sami autoři scénáře. Za kamerou se odehrávaly odchody herců, záchvaty smíchu i kuriozity s vesnickými zvířaty.
Scénář psaný s odporem a slavný Francouz
Tvůrčí duo Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak původně hudební film vůbec dělat nechtělo. Scénář napsali především kvůli naléhání režiséra Zdeňka Podskalského. Tlačil je čas a oba autoři se dlouhou dobu za výsledek své práce velmi styděli. Svěrák teprve po mnoha letech přiznal, že vzal dílo na milost a některé konkrétní scény si oblíbil.
Filmaři při obsazování hlavních rolí mířili vysoko. Roli rozevlátého Lenského psali přímo na tělo Karlu Gottovi. Zpěvák ale nabídku odmítl. Zdeněk Podskalský proto oslovil slavného francouzského šansoniéra Gilberta Bécauda. Zahraniční hvězda překvapivě souhlasila pod podmínkou složení vlastní hudby k filmu. Bécaud dokonce slevil ze svého obvyklého honoráře na polovinu. Barrandovská produkce přesto jeho účast zamítla kvůli nedostatku financí a postavu nakonec získal Juraj Kukura. Ženskou hlavní roli Elišky naopak autoři psali přímo pro Hanu Zagorovou a ta ji s radostí přijala.
Roztrhané košile a maskovaný smích
Petr Čepek pojal roli nervózního produkčního Šuse s obrovským nadšením. Do své postavy se vžil natolik intenzivně, že při jednotlivých klapkách roztrhal mnohem více košil, než předepisoval původní plán. Tímto svým živelným projevem pravidelně rozčiloval skutečného filmového produkčního Karla Vejříka.
Někdy měli herci velký problém udržet vážnou tvář. Během natáčení scény o řešení financí se Petr Čepek nedokázal ovládnout. Vždycky ho rozesmála Svěrákova replika o tom, kdy se vlastně budou točit dožínky. V konečném sestřihu je proto vidět, jak se Čepkova postava nachází v hlubokém předklonu. Herec tímto způsobem chytře schovával záchvaty smíchu před objektivem kamery.
Zajímavé obsazení se týkalo i samotného Ladislava Smoljaka. Lidé si ho na ulici často pletli se zpěvákem Petrem Spáleným. Režisér si proto při castingu vybral Spáleného do jedné z menších rolí. Před kamerou se pak oba objevili se stejným účesem a ve stejném obleku, lišila se pouze barva jejich oděvu.
Hlasy propůjčené i navždy ztracené
Některé postavy musely projít složitými úpravami přímo v průběhu výroby. Jitka Zelenková původně dostala nabídku hrát jednu z dcer hajného Kaliny, kterého ztvárnil Waldemar Matuška. Zpěvačka roli odmítla a filmaři místo ní obsadili Dagmar Veškrnovou, dnes už Havlovou. Zelenková ale nakonec musela za herečku nazpívat všechny její pěvecké party. Svého tehdejšího odmítnutí herecké příležitosti zpěvačka dodnes velmi lituje. Matuška na place potkal i svou skutečnou manželku Olgu Blechovou, ta si ve filmu zahrála jeho druhou dceru.
Mnohem smutnější okolnosti provázely roli nepoctivého zedníka Merunky. Václav Lohniský zemřel krátce po začátku natáčení. V hotovém filmu ho diváci mohou spatřit v jediném reálném záběru. Pro všechny ostatní scény musel štáb narychlo sehnat dvojníka. Kamera ho zabírala výhradně zezadu, aby diváci nepoznali rozdíl. Během tvorby postsynchronů pak musel Lohniského texty namluvit herec Mirko Musil. Další tragédie zasáhla štáb těsně po uvedení do kin. Zpěvák Jiří Schelinger zemřel pouhých dvanáct dní po slavnostní premiéře.
Hladové slepice a recyklované kostýmy
Většina venkovských exteriérů vznikala v jihočeských Nahořanech u Volyně. Štáb tam využíval pro své potřeby statek místní rodiny Vaňkových. Obyvatelé obce filmařům vycházeli maximálně vstříc a poskytli jim i prostory pro uskladnění rekvizit a stavebního materiálu.
„Ty polystyrény jim oklovaly naše slepice,“ vzpomínala Anna Vaňková. „Filmaři pro natáčení využili našich vrat a předělali kousek střechy, aby se jim lépe hodila do záběru,“ dodala s úsměvem. Místní obyvatelé si v komedii také hojně zahráli jako komparz. Kromě jižních Čech probíhala práce i v obci Lčovice, kde se nachází známé filmové nádraží.
Šetření barrandovských studií se projevilo na vícero místech. Bedlivé oko pozorného diváka může v jedné z úvodních scén postřehnout ženy oblečené v kostýmech striptérek. Tyto stejné oděvy použila jiná produkce o několik let dříve při natáčení seriálu Třicet případů majora Zemana.
Písně se naopak pyšnily naprostou originalitou, i když dostaly úmyslně infantilní texty. Pozoruhodná zůstává scéna, kde Hana Zagorová zpívá do obecního rozhlasu a táhne za sebou dlouhý kabel. O více než dekádu později velmi podobný vizuální prvek použila irská skupina Cranberries ve svém slavném videoklipu Dreams.
Snímek do kin nalákal bezmála milion diváků a potvrdil svou pozici výjimečného projektu. Hudební komedii Trhák vysílá stanice Film+ v neděli 14. června ve 12:25.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
