Snímek Schindlerův seznam patří mezi nejznámější filmová díla historie. Skutečný Oskar Schindler ale seděl v době vzniku záchranného dokumentu za mřížemi a o životech lidí rozhodoval úplatný dozorce. Štáb navíc na autentických místech bojoval s tak těžkým psychickým vyčerpáním, že herce musel po telefonu pravidelně rozptylovat známý hollywoodský komik.
Temná pravda o seznamu
Ačkoliv filmové plátno vykresluje dojemnou scénu společného sepisování seznamu, Oskar Schindler se v oné klíčové době nacházel za mřížemi kvůli podezření z korupce. Skutečnou moc nad osudy tisíců lidí držel v rukou židovský policista Marcel Goldberg, který později čelil velmi vážným obviněním z nekalých praktik. Tento muž si údajně zařazení konkrétních osob na seznam nechal štědře zaplatit a rozhodoval o životě a smrti na základě vlastního obohacení.
Podobně zkreslená je také ikonická scéna střelby z balkonu vily, která měla demonstrovat absolutní moc Amona Goetha nad vězni. Reálná architektura jeho sídla však takový hrůzný čin technicky vůbec neumožňovala, protože z balkonu nebylo na prostranství s vězni vidět. Skutečný velitel musel za účelem své zvrácené kratochvíle docházet přímo mezi ubohé oběti, jelikož střelba na takovou vzdálenost by byla neúčinná. Filmové zpracování si v tomto ohledu vypůjčilo značnou dávku umělecké licence, aby podtrhlo odtažitost a bohorovnost nacistického vraha.
Pivo a ochromující strach
Herec Ralph Fiennes se do své role vžil s takovou intenzitou, že musel kvůli věrohodnému zjevu vypít obrovské množství piva Guinness a přibrat třináct kilogramů. Jeho proměna v nacistického tyrana byla natolik dokonalá, až vyvolala nefalšovaný šok u pamětnice Mily Pfefferbergové, která se při setkání s ním začala nekontrolovaně třást.
Tato žena totiž pohlédla do tváře herce a spatřila v ní autentický odraz muže, který kdysi v krakovském ghettu rozhodoval o jejím osudu. Režisér Steven Spielberg trval na naprosté věrnosti předloze, což se projevilo i v kategorickém odmítnutí barevného materiálu, který po něm studio Universal usilovně vyžadovalo.
Krvavé peníze a zákazy
Slavný režisér se rozhodl pro bezprecedentní krok a odmítl převzít jakýkoliv honorář za vytvoření tohoto filmového eposu. Veškeré své zisky označil za krvavé peníze a okamžitě je převedl na konto nadace Shoah Foundation pro pomoc přeživším.
Snímek se však i přes své ušlechtilé cíle dočkal tvrdého odporu v některých muslimských zemích, kde došlo k jeho okamžitému zákazu. Cenzura v Malajsii a Indonésii film označila za pouhou sionistickou propagandu a znemožnila jeho promítání v tamních kinech. Tato politická rozhodnutí vyvolala ve světě značné kontroverze a diskuse o svobodě uměleckého vyjádření.
Slzy a telefonáty útěchy
Natáčení v blízkosti osvětimských bran bylo pro všechny zúčastněné natolik psychicky vyčerpávající, že se štáb pravidelně hroutil pod tíhou deprese. Steven Spielberg musel každý týden přijímat hovory od svého blízkého přítele Robina Williamse, který se snažil rozptýlit chmury svými komediálními výstupy. Slavný komik vyprávěl vtipy přes hlasitý odposlech, aby herci alespoň na chvíli zapomněli na hrůzy, které se snažili věrně rekonstruovat.
Producent Branko Lustig, který sám přežil pobyt v Osvětimi, musel režisérovi ukázat své vytetované vězeňské číslo jako důkaz své profesní způsobilosti. Atmosféra byla natolik hustá, že i ty nejotrlejší povahy hledaly způsoby, jak se vyrovnat s dědictvím minulosti.
Skutečné trauma prožila také představitelka dívky v červeném kabátku, která porušila svůj slib a podívala se na film předčasně. Oliwia Dabrowska musela režisérovi slíbit, že se na hotové dílo podívá až po dosažení osmnácti let věku, ale svůj slib nedodržela a snímek viděla v jedenácti letech.
Podobně silné emoce zažívaly komparzistky během natáčení scény ve sprchách, které probíhalo těsně před branami vyhlazovacího tábora. Tyto ženy se psychicky zhroutily přímo před kamerou, protože tíha historické paměti byla v daný moment silnější než herecká disciplína.
Osudové setkání u hrobu
Závěrečná sekvence u hrobu v Jeruzalémě vznikla bez pevného scénáře a zachycuje upřímný pláč skutečných lidí, kteří válku přežili. Mezi nimi se objevila i Roma Ligocká, jejíž červený kabátek se stal symbolem celého díla a která o svém osudu později napsala knihu.
Diváci si často myslí, že květiny na náhrobek pokládá samotný režisér, ale ve skutečnosti tato ruka patří představiteli hlavní role Liamu Neesonovi. Ten získal postavu Schindlera až poté, co ji odmítl Harrison Ford z obavy, že by jeho popularita mohla zastínit samotný příběh. Výsledný snímek pak vznikl v rekordním čase sedmdesáti dvou dnů a stal se nesmrtelným mementem historie.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Schindlerův seznam vysílá v neděli 3. května stanice Nova Cinema od 20:00.
