Komedie Tankový prapor patří k nejúspěšnějším polistopadovým snímkům naší kinematografie. Životní osudy rotného Dannyho Smiřického a jeho spolubojovníků přilákaly do kin pod vedením režiséra Víta Olmera neuvěřitelné dva miliony diváků. Odlehčený pohled na vojnu padesátých let přitom skrývá spoustu překvapivých momentů ze zákulisí. Tvůrci riskovali opletačky se zákonem a na place řešili porouchanou techniku i osobní spory.
Hrozba zátahu a směšný honorář
Společnost Bonton se do natáčení pustila s obrovským rizikem. Studio porušilo tehdy platný zákon o monopolu státní kinematografie. Výrobu filmů mělo mít pod kontrolou výhradně studio Barrandov, jehož zástupci tvůrcům opakovaně vyhrožovali. Celou dobu tak panovala reálná obava ze zásahu policie.
Obrovský divácký úspěch se nakonec na finančním ohodnocení Víta Olmera vůbec neodrazil. Podepsal totiž velmi nevýhodnou smlouvu a za režii diváckého hitu nakonec dostal pouhých sedm a půl tisíce korun. Scénář vznikl pod rukama Radka Johna za rekordních čtrnáct dnů. Samotný režisér přitom na vojně nikdy nebyl a vlastnil modrou knížku.
Konkurz na tělo a potlesk ze sídliště
Spisovatel Josef Škvorecký promítl do hlavní postavy Dannyho Smiřického sám sebe. Reálný předobraz měl také major Borovička nebo poručík Hezký. Chlípná četařka Babinčáková naopak vznikla pouze ve fantazii autora a její obsazení mělo velmi netradiční průběh.
Martina Adamcová o roli projevila zájem u asistenta režie. „Hledáme ženskou s velkýma ňadrama,“ zněla tehdy slova Víta Olmera, se kterými za herečkou dorazil do dabingového studia. Potřeboval se fyzicky přesvědčit o jejích přednostech a přímo na místě si ji osahal. Výsledek ho zřejmě uspokojil a produkce se obratem ozvala s nabídkou smlouvy.
O další rozruch se postaralo natáčení intimních scén Lukáše Vaculíka a Simony Chytrové. Štáb je situoval do běžného bytu na sídlišti. Otevřenými okny vše sledovali zvědaví sousedé a po klapce odměnili dvojici bouřlivým potleskem. Sám Vít Olmer na place našel životní štěstí a se Simonou Chytrovou se později oženil.
Opravy tanků a ostrá rivalita v maskérně
Zajištění vojenské techniky představovalo pro nezávislou produkci noční můru. Patnáct objednaných tanků dorazilo ze Slovenska v téměř nepojízdném stavu a filmaři si museli těžké stroje z velké části opravit svépomocí. Pozorný divák si může všimnout obrovské nesrovnalosti u vozidel velitelů. Tvrdí komunističtí nadřízení se po place paradoxně prohánějí v amerických vozech typu Willys Jeep.
Atmosféru ovlivňovaly také silné osobní spory mezi účinkujícími. Vlastimil Zavřel a Vítězslav Jandák k sobě chovali otevřenou nevraživost. Jandák totiž ve stejné době přebral svému hereckému kolegovi přítelkyni. Ve snímku se objevil také Miroslav Donutil nebo Václav Vydra a hned čtyři herci si pak vojenské mundúry oblékli znovu o rok později v podobně laděném hitu Černí baroni.
Přílet vrtulníkem a stylová premiéra
Snímek měl slavnostní premiéru na konci května roku 1991 u pražského Paláce kultury a provázela ji publicita západního střihu. První diváky vítali vojáci v růžových helmách, hrála vojenská kapela a nechyběly mažoretky ani ohňostroj. Josef Škvorecký na akci s manželkou přiletěl stylově ve starém ruském vrtulníku.
Promítání si nenechala ujít ani herečka Adina Mandlová po svém čerstvém návratu z exilu. Událost ji však příliš nenadchla a s nadsázkou ji označila za binec. Komedie utržila astronomických 55 milionů korun a dlouhá dvě desetiletí si držela prvenství jako nejnavštěvovanější domácí titul.
Tuto zábavnou klasiku vysílá Televize Seznam 14. května ve 20:10. Reprízu mohou diváci vidět na stejné stanici 16. května ve 21:30.
